Rys ostrovid

Ochrana a ohrožení

V ČR je rys celoročně chráněný podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a jeho prováděcí vyhlášky č. 395/1992 Sb., v níž je zařazen mezi silně ohrožené druhy. Je předmětem ochrany v územní i druhové ochraně přírody podle práva Evropských společenství (Směrnice Rady 92/43 EHS, přílohy II a IV). Je také chráněn Bernskou úmluvou o ochraně divoké flóry, fauny a přírodních stanovišť, z roku 1979.
Škody způsobené rysem na hospodářském zvířectvu jsou hrazeny státem dle zákona č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy.
Podle myslivecké legislativy (zákon č. 449/2001 Sb., prováděcí vyhláška Mze ČR č. 245/2002 Sb.) je rys zvěří, kterou nelze lovit.
Na Slovensku se rys může lovit od 16. září do konce února s výjimkou samic vodících mláďata.
V EU je rys chráněných prioritním druhem a patří mezi živočichy, které vyžadují vyhlášení zvláštních oblastí ochrany (SAC). Od roku 1997 je zařazen v ČR na seznamu CITES II.

autor: Jana Kristianová

Rys je považovaný za nejméně problematického predátora. Škody na dobytku jsou relativně malé v porovnání s vlkem. Výjimkou je Norsko – 8000 ulovených ovcí, Francie – pohoří Jura 208 ovcí. Specifický problém Norska, Švédska a Finska je lov domácích sobů. Ostatní státy hlásí škody 10–100 ovcí. V Beskydech napadání domácích zvířat rysem nebylo dosud jednoznačně prokázáno.

Dnešní negativní vztahy k rysovi mají základ ve střetech s myslivci, kteří ho viní z redukce početnosti srnčí zvěře a její dosažitelnosti. Důvodem těchto střetů je především odlišný názor na postavení a funkci tohoto predátora v přírodě a z toho vyplývající i odlišné hodnocení způsobených „škod“ zvěři. Mezi našimi myslivci převládá názor, že rys je úhlavní nepřítel srnčí zvěře, a že časem způsobí takový její úbytek, že ji již nebude možno myslivecky obhospodařovat.
To by bylo možné, kdyby neexistoval platný zákon populační dynamiky mezi predátorem a kořistí. Rys není likvidačním faktorem této zvěře. Mezi predátorem a jeho kořistí existuje zpětná vazba. Pokud je dostatek kořisti, daří se rysovi a jeho populace roste. V opačném případě jeho početnost klesá.
autor: Ludvík Kunc
Na druhé straně je zřejmé, že rys určitý podíl srnčí populace využije každoročně jako svoji potravu. Objektivní stanovení výše tohoto podílu však není doposud při našich znalostech možné. V odborné literatuře se udává, že rys ročně spotřebuje v průměru 3–9 % populace srnčí zvěře. Tento údaj však platí v situacích rovnovážného stavu, kdy je srnčí na rysa dlouhodobě adaptována. V podmínkách Šumavy, kde vedle sebe žije rys a srnčí delší dobu, je tato hodnota reálná kolem 10 %. V nově obsazených podhorských honitbách rysem je dočasná redukce stavů až o 30–50 %.
Rys je důležitým selektivním činitelem, při odstraňování slabé a nemocné zvěře, zejména srnčí. Brání přemnožení vysoké zvěře, která okusem semenáčků stromů omezuje přirozené zmlazování lesa.
Výsledky rysí selekce se po době cca 10 let, která je nutná na znovu adaptování srnčí zvěře na rysa, již blíží představám jak ochranářů, tak myslivců. Výsledkem je zejména zlepšení zdravotního stavu, tělesné kondice a ostražitosti zvěře. V této době však rys neloví jen nemocnou a slabou zvěř, ale také zdravou s horšími smyslovými reakcemi než ostatní.
Dokonalým příkladem uvedených informací je názorný případ Švýcarska, kde genetická odloučenost srnčí zvěře od rysů trvala 150 let a již za 10 let společné existence těchto populací na stejném území dochází k přirozené vazbě mezi predátorem a jeho kořistí. V oblastech stabilizované populace rysa ostrovida je tímto druhem uloveno pouze 6–9 % populace srnčí a 2–3 % kamzíků, což je podstatně méně, než s jakými hodnotami někdy argumentuje myslivecká veřejnost (20–40 %).

V současné době má početní stav rysů v ČR klesající tendenci. Úmrtnost jedinců je poměrně vysoká, především v období dospívání, kdy dosahuje hodnoty až 65,5 %. Většina těchto úhynů (50 %) je přirozeného původu (nemoci, zranění), ostatní úhyny jsou způsobeny jinými faktory. Poměrně vysoké ztráty však limitují růst populace i v pozdějším věku rysů (nemoci, pytláctví, dopravní nehody). Specifickou problematikou je otázka vztekliny. Ačkoli jsou pozitivní nálezy vztekliny u rysů známé, obecně se projevy nemocných kusů označují za tzv. „tichý průběh“ vztekliny, který není doprovázen agresivním chováním a napadáním člověka. Rysovi je tak přisuzována častěji role regulátora vztekliny, hlavně v populaci lišek.

Nejvýznamnějším faktorem současného zmenšení rozšíření a poklesu početnosti je ilegální odstřel rysa.
Existují konkrétní důkazy o nelegálním odlovu rysů v Beskydech a na Šumavě, u nichž došlo k odbornému vyšetření, které potvrdilo úhyn kulovou střelbou. V roce 2001 byl nalezen zabitý rys v oblasti Horní Lomné, další v okolí Staškova pod Lysou horou. Na jaře r. 2002 byla dospělá rysice ulovena v JZ Čechách. 20.11.2002 byla ulovena rysice v k.ú. Krásná v Beskydech. 2.1.2003 v Kašperských horách byl nalezen mrtvý dospělý samec rysa – Bert označený obojkem s vysílačkou a 2 roky sledován.

Upytlačená rysice, autor: Dana Bartošová

Dalším dokladem o bezohlednosti lovců je pozorování a odchyt 2 osiřelých koťat na okraji Vsetínských vrchů (k. ú. Halenkov) na přelomu r. 1990/91. Toto jsou potvrzené výskyty nelegálního odlovu. Nepotvrzené se dají hodnotit dle sběru anonymního materiálu 69 ks rysích lebek ke kraniometrickému vyšetření v různých částech ČR. Z ankety, která proběhla mezi myslivci se zjistilo že 10 % dotázaných přiznalo k upytlačení jednoho nebo více kusů. Pitvalo se 6 upytlačených rysů a také 14 rysů, kteří byli opatřeni vysílačkou.
Radikální úbytek byl zaznamenán také v Hrubém Jeseníku a v Labských pískovcích. Za posledních 20 let bylo v ČR upytlačeno nejméně 500 rysů. Vzhledem k počtu narozených mláďat na 1 samici, dynamiku šíření, kolísání početnosti a prokazatelný odstřel, není toto číslo vůbec nereálné.

Vysoká míra úmrtnosti brání šíření rysů do dalších vhodných oblastí. Prohlubuje se také izolovanost jednotlivých populací, což vede ke snižování genetické diverzity. To může vést k poruchám při reprodukci a v konečném důsledku k zániku populace.