Rys ostrovid

Biotop

V Evropě a v severní části Ruska žije rys ostrovid v oblastech s rozsáhlými lesy a s hojným výskytem srnčí zvěře, zatímco ve střední Asii obývá otevřenější oblasti s řidším porostem. Vyskytuje se pravděpodobně i na svazích Himalájí, kde žije v neúrodných kamenitých oblastech porostlých pouze kosodřevinami. Na nejzalesněnějším svahu Himalájí v provincii Dhaulagiri byl pozorován i výšce 4500 metrů nad mořem. Dále obývá rovněž celou tibetskou plošinu a byl pozorován v neúrodných oblastech na okraji pouští ve střední Číně. Rys ostrovid je jednou z nejrozšířenějších kočkovitých šelem vůbec, protože se vyskytuje na přibližně 75 procentech rozlohy Ruska až po 72. stupeň severní délky. Jeho typickým prostředím u nás je oblast smíšených a jehličnatých lesů v nadmořských výškách 800–1000 m. Zde preferuje jedlo-bukové a bukové porosty s bohatým podrostem a častými skalními útvary, hustým podrostem, padlými kmeny. Tyto úkryty společně s dostatkem vhodné potravy jsou pro rysa limitujícím faktorem jeho výskytu.

autor: Jana Kristianová autor: Barbora Telnarová

V České republice jsou vhodné biotopy, kde se mohou rysové dočasně vyskytovat, téměř ve všech oblastech s lesnatostí nad 30‒50 %. Podrobná biotopová analýza ukázala, že jednou z podmínek pro výskyt rysa ostrovida je minimální lesnatost 40 % a návaznost na území, kde se rys již vyskytuje. Pro stálé a rozmnožující se populace jsou však vhodnější horské oblasti s lesnatostí nad 50 %.

Díky své široké ekologické valenci a adaptaci však dokáže obývat i oblasti lesů v nížinách a proniká i do extenzivně užívané zemědělské krajiny. Zvyká si i na velké změny – velké plochy vykácených porostů, nové svážnice. I přes tyto nepříznivé změny rys navštěvuje stará místa, ke kterým kdysi vedly jen chodníčky a pěšiny.

Teritorium

autor: Lukáš Jonák

Individuální teritorium neboli domovský okrsek, je plocha, která zvířatům poskytuje všechny potřebné životní podmínky (biotop, potrava, dostatek úkrytů) a může se v průběhu roku měnit. Zvíře si jej značí především močí a brání si ho proti jedincům svého druhu a pohlaví.

Každý samostatný (adultní a subadultní) jedinec obývá své vlastní teritorium.

Velikosti domovského okrsku nabývají poměrně vysokých hodnot a jejich prostorová struktura se mění v závislosti na typu stanoviště, populační hustotě kořisti a také na ročním období.
V Evropě se rozloha teritoria pohybuje u samic okolo 98–759 km2 a u samců 180–2780 km2. U reintrodukované populace ve švýcarské Juře byla průměrná velikost teritoria u samců odhadnuta na 264 km2 a 168 km2 u samic. U populace na Šumavě je průměrná velikost území využívaného dospělými samci během celého roku 364 km2. Během říje je hodnota nižší, v průměru 250 km2, mimo toto období pak 342 km2. Domovské okrsky samic jsou menší, v průměru 309 km2.

Pokud ovšem kočka vychovává koťata, velikost území se během sezóny výrazně mění. V raných stádií péče o koťata (neonatální období) se kočka pohybuje na malém území o rozloze jen 10–30 km2.

Ludvík Kunc

Domovská teritoria se v určité míře překrývají. Dospělí samci jsou vůči sobě velmi teritoriální, dospělé samice jsou však ještě teritoriálnější s vyššími energetickými nároky během péče o mláďata. Teritoriální samci mají průměrně překryv svých okrsků mezi sebou až 31 %, zatímco překryv mezi okrsky samic je pouze 3–6 %. Největší překryv se vyskytl mezi domovskými okrsky dospělých samic se samci (62 %). Dospělý samec se dělí o svůj domovský okrsek běžně i se 2 samicemi.

Hranice svého domovského okrsku rys pravidelně obchází a značkuje si je trusem a močí. Trus, který si zahrabává, pronikavě zapáchá a často bývá tekuté konzistence. Hustota jedinců v populaci činí na Šumavě 1 jedinec/38 km2 resp. 2,6 jedinců/100 km2. Vyšší stav hustoty jedince je v Polsku (1,9-3,2 ks/100 km2) a nižší v jižním Norsku (0,25 ks/100 km2), centrálním Švédsku (1 ks/100 km2), Švýcarské Juře (0,94 ks/100 km2) a v Rakouských Alpách (1,2 ks/100 km2).

Pohyblivost jednotlivých zvířat závisí na potravním cyklu, existenci ulovené zvěře, na pohlaví jedince a částečně také na ročním období. Mladí jedinci během hledání vlastních domovských okrsků se v průměru pohybují 3,5 km za den, max. 12 km za den. Dospělí teritoriální samci cca 5 km v průměru a max. více než 18 km. V raných stádiích péče o koťata (neonatální období) se kočka pohybuje pouze 1km za den. Mimo neonatální období byl zjištěn přesun i 22 km za jediný den! Pokud samec a samice žijí na stejném území, jejich denní vzdálenost je od 5 do 10,2 km za den a potkávají se jen v období páření.

Průměrná rychlost přesunu rysa je 1,2 km/h, přičemž samci se v období páření pohybují rychleji než samice (1,9 km/h).

autor: Jana Kristianová