Pro chovatele hospodářských zvířat
Šelmy a hospodářská zvířata
Velké šelmy stojí na vrcholu potravního řetězce. Jejich přirozenou potravou jsou tedy jiní živočichové, zejména pak obratlovci do velikosti muflona až jelena. Výjimkou je medvěd, který coby všežravec se navíc živí rostlinnou potravou, drobnými bezobratlými a samozřejmě včelími larvami a medem. S ohledem na potravní specializaci těchto druhů je tedy logické, že pokud do jejich teritoria umístíme stádo dobytka (medvědovi také včelín či ovesné pole), šelmy to budou považovat za snadno dostupný a pohodlný zdroj potravy. A protože v přírodě se každý tvor, tedy i velké šelmy, snaží přežívat vždy tak, aby vynakládal co nejméně energie, a shánění přirozené, tedy hbité a plaché potravy je pro lovce energeticky velmi náročné, je zřejmé, že takový člověkem prostřený stůl nebude pokaždé odmítnut. Zejména pro mladou, v lovu nezkušenou, silně vyhladovělou či nějak fyzicky handicapovanou šelmu může představovat neodolatelné lákadlo. Pokud dobytek není hlídán či jinak zabezpečen a šelmě stačí překonat jen strach z lidského pachu, dříve či později některý jedinec nabídku neodmítne. A pokud bude úspěšný, může se z něj stát vyhraněný potravní specialista a škody způsobené člověku pak začnou významně narůstat.
Proto je vždy nutné, vlastníme-li v teritoriu šelem cokoliv, co by se mohlo stát jejich potravou, toto co nejlépe zabezpečit. Stejně jako nemůžeme ponechat zlodějům napospas nestřeženou neuzamčenou chatu někde na samotě či opustit svoje zavazadlo na nádražním peróně, nemůžeme nechat nezabezpečené a nehlídané ani stádo ovcí v místě, kde se šelmy vyskytují. Pokud chceme zabránit či alespoň minimalizovat škody způsobené šelmami a v neposlední řadě i pokud chceme, aby nám stát vzniklé škody finančně nahradil, musíme mít majetek, který je šelmami potenciálně ohrožený, dobře a radši vícenásobně zabezpečený. Koneckonců, pojišťovna nám také nenahradí škodu způsobenou zlodějem, když se zjistí, že zloděj nemusel překonávat téměř žádné překážky.
Na obranu vlků, rysů a medvědů je třeba konstatovat, že škody na dobytku, ke kterým dochází z jiných příčin, jsou mnohem vyšší než škody, které způsobí tyto šelmy. Podle některých autorů usmrtí na Slovensku jeden vlk v průměru 3,6 ovce za rok. Pokud jde o populaci 250–350 vlků, uvádí se, že každý vlk starší 1 roku zabije průměrně 1,4–2,0 ovce za rok. Ztráty hospodářských zvířat (kopytníků) způsobené napadením vlky činily v Evropě asi necelé 1 % celkových stavů, takže údajné škody, které vlci způsobí, jsou velmi nízké v porovnání s jinými příčinami úmrtí. Vlkům je totiž navíc přičteno i značné množství škod způsobených toulavými psy – částečně z neznalosti, ale také proto, že za škody způsobené psem (není-li zjištěn a pohnán k zodpovědnosti jeho majitel) není vyplácena žádná náhrada. Autoři studie vlčí potravy při níž analyzovali 353 vzorků trusu za 8 let, zjistili, že hospodářská zvířata tvoří u slovenských vlků jen malou část jídelníčku. Podíl zbytků domácího zvířectva v trusu byl: 0,8 % ovce, 0,3 % dobytek, 0,3 % pes. Devadesát procent potravy vlků tvořil jelen lesní, prase divoké a srnec.
Podle dosavadních zkušeností pracovníků správy CHKO Beskydy z šelem napadají domácí zvířata nejčastěji vlci, a to ovce, kterých se v této oblasti chová nejvíce. To zároveň znamená, že útoky jiných šelem jsou již zcela zanedbatelné. Každý rok vlci strhnou zhruba 15–20 ovcí, v posledních letech výjimečně i dvakrát více. Někdy se kořistí stávají také kozy a telata, v jednom případě i pštros. Z 99 % šlo o případy, kdy byly ovce špatně zabezpečené, často byly po celou pasteveckou sezónu – ve dne i v noci – bez dozoru, Chovatelé bohužel málo respektují, že vlci, ale podobně i rysi a medvědi, se s oblibou vrací do míst, kde dosáhli loveckého úspěchu.
Ochrana stád hospodářských zvířat před velkými šelmami
Pastva ovcí a hovězího dobytka má v Karpatech dlouhodobou tradici. Rozhodující vliv na šíření tohoto způsobu hospodářského využívání Západních Karpat měla valašská kolonizace, která se postupně šířila od 15. do 18. století. Po celé toto období museli pastevci čelit synergickému (společně působícímu) predačnímu tlaku velkých šelem – medvědů, vlků a rysů. Postupně vyvíjeli a používali různé způsoby ochrany stád, počínaje tradičním, stoletou zkušeností ověřeným a dodnes používaným způsobem založeným na součinnosti člověka a psa až po různé technické prostředky na bázi akustických, světelných a jiných efektů, které neurotizují šelmy natolik, že buď nezaútočí vůbec, nebo probíhající útok přeruší a utečou.
Každá velká šelma má svůj typický způsob útoku a usmrcování kořisti. Medvěd například před útokem stádo dobytka skrytě a opatrně obchází – zjišťuje, jestli mu od člověka nehrozí nebezpečí, a zároveň si vybírá vhodnou kořist. Když se ke stádu přiblíží na vzdálenost několika skoků (asi 30 metrů), prudce vyráží a kořist zraňuje údery tlap do zad nebo vazu. Když se mu ji nepodaří hned usmrtit, nebo aspoň znehybnit (poškozením páteře, zlomením vazu apod.), pronásleduje ji do té doby, než oběť útoku padne únavou. Pokud stádo nocuje v členitém skalnatém terénu, snaží se ho vehnat do propasti. Zvířata, která si při pádu zlomí vaz nebo končetiny, se stanou jeho kořistí. Při útoku na ovčí stádo si dospělý medvěd často vyhlédne konkrétní ovci, počká si na ni při odchodu stáda na pastvu, usmrtí ji a odvleče do bezpečí, kde ji v klidu zkonzumuje. Největší škody způsobují medvědice vodící odrostlá mláďata. Přivedou je ke košáru, ve kterém ovce nocují, a pak buď útočí společně, nebo medvědice jen sleduje okolí a mláďata skokem vtrhnou do košáru a ovce bezhlavě zabíjejí. Splašené stádo pak obvykle provalí ohradu a rozprchne se do okolí. Medvědí rodina si odnese dvě či tři usmrcené ovce do bezpečné vzdálenosti a společně je zkonzumuje. Když se nasytí, zbytky kořisti pokryjí roštím, zeminou, mechem, trávou apod. Po jednom či dvou dnech se na místo vracejí, dokud všechno nesežerou. Pokud je mladý hovězí dobytek ponechán na vysokohorských hřebenových pastvinách delší dobu bez dozoru, obvykle se u něj obnoví pud sebezáchovy do takové míry, že se početnější stádo dokáže před útokem medvěda samo ubránit. Když zpozoruje nebo zvětří blížící se šelmu, nesplaší se, ale zaujme kruhovou obranu a se skloněnými hlavami odráží útok rohy.
Vlci útočí z větší vzdálenosti než medvědi. Před útokem stádo také delší dobu skrytě pozorují. Pokud není dostatečně střežené, tryskem se k němu přiblíží a napadají všechno, co před nimi neuteče. Hovězí dobytek pronásledují, dokud se nevyčerpá, a potom ho zabíjejí obvykle zardoušením. Ovce usmrcují na místě, kde nocují, a kořist si odvlečou na skryté místo, obvykle do nejbližšího lesa nebo křoví, kde ji zkonzumují. Většinou zabíjejí víc jedinců, než stačí zkonzumovat.
Výjimečně se může stát, že mladí medvědi nebo vlci – samotáři napadnou ovce nebo mladý dobytek i za bílého dne. Obyčejně číhají ukrytí v křovinách a na přechodech k pastvinám, nebo když se už stádo pase, zaútočí na jedince, kteří se vzdálí od ostatních. Zvířata v takovém případě nejsou pasivní, ale snaží se bránit. Jalovice, ale i starší ovce, se postaví proti šelmě a rohy se pokouší útok odvrátit. V zaznamenaných případech útoků rysa na stáda ovcí (obyčejně útočili samci) byla usmrcena vždy jen jedna či dvě ovce.
Tradiční způsoby ochrany – pastevečtí psi
Na denní zabezpečení stád dobytka jsou vhodné síťové ohradníky a pastevecký pes. V Evropě má chov pasteveckých psů velmi dlouhou historii. Jde o poměrně velká plemena, která už svou schopností výhružného postavení a hlubokým hlasitým štěkotem odrazují šelmy (ale i zloděje) od případného útoku. Zvláště vlci se neradi pouští do souboje s velkými psy, neboť tím riskují poranění, které pak může negativně ovlivnit jejich loveckou schopnost.
Velké šelmy nejčastěji napadají domácí hospodářská zvířata na pastvinách během jejich nočního odpočinku,především za deštivého a mlhavého počasí se špatnou viditelností. Pastevci proto na noc stáda zahánějí a zavírají do jednoduchých přenosných dřevěných ohrad (košárů) a celou noc je mají pod dohledem. Hlídá je jeden pastýř a nejméně dva nebo tři vycvičení pastevečtí psi.
Na Slovensku bylo pro tyto účely vyšlechtěno plemeno slovenský čuvač, které se vyznačuje výborným čichem, sluchem, nebojácností a ostrostí na velké šelmy. Vlka nebo medvěda dokáže čuvač zvětřit na vzdálenost několika set metrů, charakteristickým štěkáním ohlašuje jeho příchod a spontánně vyráží proti němu. Na šelmu útočí krátkými výpady, vždy od zad, a pokouší se ji kousnout. Vzápětí odskakuje, aby se vyhnul úderům tlap či pokousání. Strážce stáda má tak dost času, aby přivolal na pomoc další pastevce. Ve většině případů se jim podaří útok odvrátit křikem, troubením na pastýřský roh či fujarou, údery do improvizovaného gongu (ocelové roury pověšené na sloupku), sekerami, házením hořících polen na šelmy apod. Je ověřeno praxí, že dva až tři dobře vycvičení čuvači si dokážou sami poradit s útočícím medvědem a vlkem, ať už šelmy útočí jednotlivě, nebo ve skupinách.
Tento způsob ochrany má více modifikací používaných v závislosti na poloze košáru vůči směru, ze kterého šelmy útočí, na vycvičenosti psů, organizaci jejich spolupráce apod. Pokud jsou psi nesnášenliví nebo se od nocujícího stáda svévolně vzdalují, uvazují se u košáru buď na ukotvené řetězy, nebo na řetězy posuvné na vodících lanech. Musí ale být rozmístěny tak, aby obsáhly celý prostor okolo nocujícího stáda, respektive
prostor, odkud přicházejí útočící šelmy.
Dnes existuje velké množství plemen pasteveckých psů. Nejlépe známe Slovenského čuvače, balkánského Šarplanince či Kavkazského pasteveckého psa. Dále je v Maďarsku chován Kuvasz a Komondor, v Polsku Podhalaňský ovčák, v Turecku Akbašský pes a Anatolský ovčák, v Itálii Maremanský pastevecký pes, atd. Nestačí však vlastnit psa příslušného plemene. Nezbytně nutné je takového psa pro hlídání stád vycvičit. od štěněte musí vyrůst se stádem, aby si na ně vytvořili silnou emocionální vazbu. Potom vnímají stádo jako svoji smečku a jsou schopni o ni bojovat se šelmami a jinými vetřelci jako o život.
Pokud jde o majitele, který má tak malý počet ovcí, že si nechce opatřit cvičeného pasteveckého psa, musí alespoň na noc ovce bezpodmínečně zavírat do chléva. Musíme mít stále na vědomí, že šelmy mají značné fyzické schopnosti. Rys dokáže z místa vyskočit do výšky 220 cm, přelézt drátěné pletivo, pokud je svislé, a protáhnout se i malým otvorem. Pro vlka není problém překonat plot o výšce 150 cm a medvěd se ani nemusí plotem zabývat, prostě ho zbourá svou velkou fyzickou silou. V tichých odlehlých oblastech pastvin, které jsou obklopené lesy, může kterákoliv z našich tří velkých šelem přijít i ve dne. I tady může důležitou roli sehrát jakýkoliv pes, který štěkotem upozorní, že se něco děje. Někdy se mu dokonce může podařit zaplašit hladovou šelmu jen svou hlučností. Pořízení kvalitního elektrického ohradníku si obvykle drobný chovatel rozmýšlí. Nestačí totiž běžný drát, který známe z pastvin pro skot, ale dostatečně vysoký ohradník síťový, který je finančně nákladný. Drobní chovatelé obvykle nemívají prostředky ani na vybudování jednoduchých ohrad o výšce nad 180 cm.
Současné metody ochrany majetku před šelmami
V 70. letech minulého století se u nás začalo s experimentováním a postupně i se širším uplatňováním různých technických prostředků a zařízení na ochranu stád a včelstev před útoky velkých šelem. Ověřovaly se akustické, pachové, světelné a elektrické efekty, které šelmy neurotizují a zahánějí. Zjistilo se, že tyto prostředky jsou účinné jen tehdy, když intenzita smyslových podnětů přesáhne u šelmy práh snesitelnosti a když jsou tato zařízení spuštěna hned na počátku útoku.
Oplocení z drátěného pletiva
Používá se drátěné pletivo s velikostí oka 8 cm a výškou 3 metry, přičemž 2,4 metru vyčnívá nad zem a 0,6 m je zapuštěno do půdy, aby šelma nemohla plot podhrabat. Nad pletivem jsou na šikmých asi 1 metr dlouhých konzolách nataženy 2 linky dvoupramenného ostnatého drátu. Konzoly by měly být vykloněny pod úhlem 60˚ na vnější stranu plotu. Při osazování branky je třeba dbát na minimalizování mezer mezi sloupky plotu a rámem brány, protože v těchto místech se medvědi nejčastěji snaží uvolnit si průchod do oplocení.
Pro zvýšení účinnosti oplocení se doporučuje osadit místo poslední linie ostnatého drátu po celém obvodu elektrický vodič. Na konec konzol se připevní izolátory, do nichž se nasune vodivá elektrická páska používaná do elektrických oplocení, která se napojí na zdroj elektrické energie s výstupním napětím od 8 do 16 tisíc voltů a energií do 5 joulů (pro člověka bezpečné „ohradníkové“ napětí).
Tento statický, relativně nákladnější, ale spolehlivý způsob ochrany stád před velkými šelmami je vhodný zejména do oblastí s vyšší hustotou výskytu velkých šelem. Měl by se však používat pouze v podhorské krajině (v horské krajině by byl rušivý). Podobný plot je vhodný i na ochranu včelstev, ovocných sadů, skládek komunálního odpadu apod. Je třeba ho denně kontrolovat měřičem impulzů (např. Agros Tester) nebo zapnutým tranzistorovým radiopřijímačem, který v blízkosti vodičů při nárazech proudu praská.
Elektrické oplocení
Elektrické oplocení je modifikací běžně používaných oplůtků, které se v pastevectví používají k usměrnění pastvy domácích hospodářských zvířat. Liší se od nich tím, že je dvojité, mezi oplůtky je mezera cca 1,5 metru a v každém ohradníku jsou 4 elektrické vodiče rovnoměrně rozložené do výšky cca 1,5 m. V poslední době se dodávají také speciální vodivé sítě o výšce 1 m, které se dávají dvě nad sebe. Aby se předešlo výpadku proudu v celém systému v případě zkratu, vodiče jsou navzájem paralelně propojené. Jako vodič impulzů vysokého napětí (VN) se nejlépe osvědčila tkaná páska s označením OS 005 z POP vláken, ve které je vetkaných sedm drátů Cu/Sn, v kombinaci s vodivým lankem z jemných profilových vláken s označením OS 006. Páska a lanko se zavěsí střídavě nad sebe na laminátové izolátory zašroubované do dřevěných kůlů zatlučených do země. Místo kůlů se mohou použít laminátové tyčky, na něž se vodiče upevní pomocí upínacích kleštin a izolátorů dodávaných pro tento typ zavěšení. Do oploceného prostoru se vchází přes brankový uzávěr, který se skládá ze spirály z pozinkovaného drátu a z držáku instalovaného mezi dvě tyčky.
Proti medvědům se doporučuje dvojí elektrické oplocení. Stává se, že zvíře, které svou hmotností první ohradník prorazí, teprve po styku s druhým ohradníkem prchá. Ale šok je to pro něj takový, že už se v budoucnu útoku na podobně zabezpečený objekt (např. včelí úly) zpravidla neodváží.
Aby elektrický impulz pronikl přes medvědí srst, zdroj impulzů VN by měl mít volitelné výstupní napětí v rozmezí 8–16 tisíc voltů, frekvenci 60 kmitů za minutu a energii impulzu 5 joulů, variabilní napojení na elektrickou síť (230 voltů) a na 12-voltovou autobaterii, příp. solární zdroj elektřiny. Nabitá baterie (150 Ah) by měla stačit na 3 měsíce provozu oplocení. Požadované parametry splňuje např. zdroj impulzů VN zn. Agros Hot-Shock. Zařízení není náročné na údržbu, ale jeho funkčnost je třeba pravidelně kontrolovat.
Systém se zapíná večer po zahnání stáda do košáru a vypíná se ráno po rozednění. Na ochranu včelstev postačí jednoduchý jednořadý plot se 4 vodiči nad sebou. Aby se předešlo úniku elektrického proudu do půdy, je nutné trávu pod vodiči soustavně kosit. Při instalování a používání systému je třeba dbát na bezpečnost a ochranu zdraví a oplocený prostor označit výstražnými tabulemi.
Pokud mají elektrické ohradníky vlky či medvědy odradit, musí se instalovat vždy nejméně 20 metrů od košáru. Pokud není tato podmínka respektována, ovce se při příchodu šelmy vyděsí, ohradník v panice prorazí, a stanou se tak stejně dříve či později predátorovou obětí.
Při opakovaném ověřování tohoto způsobu ochrany stád a včelstev byla ve všech případech dosažena stoprocentní účinnost.
Ohrada proti proniknutí medvěda
Optické a akustické odplašovače
Často se k zastavení nebo přerušení útoku šelem používá osvětlení stáda silným zdrojem světla (např. žárovkou 200 W), který se aktivuje v okamžiku napadení stáda. Ovládání spouštěče světla může být mechanické (zapojení na lanko natažené v očekávaném směru útoku) nebo optické (senzor reagující na pohyb a infračervené vyzařování z těl živočichů). Odplašovací efekt se zvyšuje, když se spínač světla nastaví na střídavé zapínání a vypínání v cca dvousekundových intervalech. Účinnost tohoto způsobu ochrany je však krátkodobá. Po několika přerušených útocích si šelmy postupně na osvětlení zvyknou a atak dokončí. Rozsah škod ale bývá menší než u nechráněných stád.
Lepších výsledků se dosáhne, když se spojí optický efekt s akustickým. Pro tyto účely je vhodný automaják, nejlépe se žlutým světlem, propojený se sirénou. Maják se připevní na sloupek umístěný cca 10–15 metrů od košáru. Pronikavé žluté světlo spojené s ostrým zvukem sirény šelmy natolik neurotizuje, že od útoku upustí a v panickém strachu se dají na útěk. Opět však musí být splněna uvedená podmínka účinnosti zařízení, tj. že se musí zapínat v okamžiku začátku útoku. Proto je třeba věnovat velkou pozornost spínacímu mechanizmu majáku. Pokud se používá spouštěcí silonové lanko, provleče se oky kovových sloupků zatlučených do země, napne se ve výšce asi 50 cm nad povrchem půdy a jeden konec se upevní na spínač, který spustí maják. Použití senzoru je méně vhodné – zejména proto, že se spustí i tehdy, když se objeví jakýkoliv jiný živočich (už od velikosti ježka, kuny či zajíce). Pronikavý zvuk sirény děsí i odpočívající zvířata a u ovcí – bahnic snižuje dojivost. Pro ochranu hranic byl ve vojenské sféře vyvinut senzor, který je možné selektivně nastavit na určitou hmotnost živočicha, zatím však není dostupný pro civilní sektor.
Schéma signalizačního a odplašovacího zařízení na ochranu před vlky
Signalizační a odplašovací zařízení má svými zvukovými a světelnými efekty namontovaných repelentních prvků překvapivě přerušit napadení ovcí vlky.
Technické pomůcky:
1/ autobaterie na 12V
2/ automaják-oranžový /má výrazný světelný efekt i v mlze/
3/ houkačka nebo bzučák
4/ elektrický bytový zvonek /do ubytovacích prostor/
5/ tahový spínač
6/ kovové tyčky 60cm dlouhé s okem na provlečení silonu
7/ rybářské silonové lanko o průměru 0,30
8/ rybářské karabinky /2-3ks/ na rozpojení silonu při vypouštění ovcí ze salaše
Instalace zařízení:
Oky kovových tyček, které se pevně zatlučou do země po 3-4 m od sebe ve vzdálenosti 10-15 m okolo celé salaše, se provleče a napne rybářský silon (zelené barvy) tak, aby jeho dva konce byly přivázané na oboustranný tahový elektrický spínač, který spojí elektrický okruh od baterie přes maják , houkačku a elektrický zvonek v domě.
Automaják i houkačka by měly být umístěny na vyvýšeném pevném místě přímo u salaše. Spínač s jemným mechanizmem upevníme na pevný podklad, aby stačilo i slabé napětí silonu k uvedení zařízení do činnosti. Zapojení signalizačních a odplašovacích prvků má být paralelní, aby se neztratilo předepsané napětí 12V. Rozpojení silonu a uvolnění silonové ohrady na vypouštění ovcí na pastvu je možné vyrobit pomocí několika rybářských karabinek. Všechny kontakty a zejména spínač je třeba chránit před deštěm. Činnost zařízení je třeba občas zkontrolovat.
Když se použije jako repelent jenom světelný maják, nesmí být v činnosti po celou noc, protože se jednak vyčerpá baterie, ale hlavně proto, že by si na to po čase zvykli i vlci a zařízení by ztratilo smysl.
Poznámka :
Je-li k dispozici napětí 220 V, je možné ke spuštění odplašovacího zařízení využít navíc senzorová pohybová čidla , jejichž cena není vysoká.
Schéma zapojení signalizačního a odplašovacího zařízení na ochranu před vlky
A. Železná tyčka s okem na provlečení rybářského silonu
B. Schéma instalace signalizačního a odplašovacího zařízení
C. Pohled na instalované signalizační zařízení
Odplašovací střelivo
Relativně dobré výsledky byly dosaženy při použití signálních světlic, vystřelovaných během probíhajícího útoku predátorů, když pak na střelbu navázala aktivita pastevců a psů. Křik a rámus lidí se štěkáním psů obyčejně šelmy zažene. Ne však nadlouho – za několik dní, v některých případech ještě tu noc, se útoky mohou opakovat, zejména když jde o dorůstající mladé medvědy, případně medvědice vodící dvou až tříletá mláďata.
Proti medvědům byla na Slovensku vyvinuta jednotná gumová střela do brokového náboje kalibru 12. Aby šelmu nezranila (její počáteční rychlost je 500 m/s), nastřeluje se ze vzdálenosti od 25 do 50 m na stehno zvířete. Medvědům s hmotností do 60 kg může po zásahu zadní část těla na krátký čas ochrnout, takže ji zpočátku jen tahají za sebou. Po chvíli ale ochrnutí přechází a oni uprchnou. Při praktickém ověřování se zjistilo, že účinnost tohoto postupu je zejména u mladých medvědů krátkodobá, protože se po několika dnech od zasažení pokoušeli na stejné lokalitě opět zaútočit na kozy v chlívku, resp. se vraceli k načaté kořisti. Proti dospělým jedincům je účinnost zasažení dlouhodobější, ne však trvalá, proto je nutné nastřelování častěji opakovat.
V praxi se můžeme setkat také s používáním slepých granátů (dělobuchů), které pastevci vrhají na útočící šelmy, nebo je upevňují ke zbytkům kořisti, aby se při její konzumaci uvolnila pojistka a granát vybuchl. Výbuch sice predátora zaplaší, ale po chvíli se vrací a opět na zvířata zaútočí. Protože granát může zvíře poranit, je jeho používání k odplašování šelem v rozporu s Dohodou o ochraně evropských volně žijících organismů a přírodních stanovišť, stejně jako s legislativou ochrany přírody zemí, které na tuto dohodu přistoupily.
Flandry (Zradidla)
Jde o osvědčenou metodu ochrany stád proti útokům vlků. Jde o tenké ale pevné šňůry, na nichž jsou ve vzdálenosti 40 cm připevněny větší pruhy červené látky. Vlci se přes tyto šňůry z neznámých důvodů dlouho neodvažují proniknout.
Z uvedeného vyplývá, že potřebujeme-li střežit hospodářská zvířata, musíme dobře zvážit, jakou techniku zvolit. Nicméně asi nejlepších výsledků dosáhneme kombinací různých prostředků – např. elektrický ohradník a pastevečtí psi (samozřejmě po kontrole stoprocentní funkčnosti ohradníků).
Protože ve střední a západní Evropě už prakticky neexistují místa nevyužívaná lidmi, je zachování životaschopných populací velkých šelem ve zbytcích méně poškozených biotopů možné jen v koexistenci s člověkem.
Aby bylo soužití šelem a člověka trvale udržitelné, je nutné přijmout a realizovat řadu opatření. Jedním z nich je maximální možné omezení potravní synantropie šelem a udržování jejich plachosti při kontaktu s člověkem. Proto je účinná ochrana stád, včelstev, sadů, zemědělských kultur, skládek odpadu apod. nejen důležitou podmínkou bezpečného soužití, ale i samotné existence velkých šelem v krajině změněné civilizací.
Používání odplašovacího střeliva a další popsané postupy patří mezi účinné prostředky, jak dlouhodobě udržet plachost těchto predátorů před člověkem. Platí to nejen při útocích velkých šelem na domácí zvířata, ale i při jejich pokusech osídlovat biotopy v oblasti sídelních aglomerací, urbanizovaných rekreačních, sportovních a jiných trvale obývaných center, situovaných v přírodní krajině.
Informace pro chovatele hospodářských zvířat
Protože je v zájmu společnosti chránit některé živočichy, garantuje zvláštní zákon povinnost státu poskytnout náhradu za škody, které tato zvířata způsobí. Zákon č. 115/2000 Sb., upravený zákonem č. 476/2001 Sb.
ze dne 29. 11. 2001, o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými druhy živočichů určuje jmenovitý okruh těchto živočichů (bobr, los, kormorán, vydra, rys, vlk a medvěd) a stanoví podmínky náhrady škod jimi způsobených.
Způsob výpočtu výše škody je uveden ve vyhlášce č. 360/2000 Sb. Účelem této právní úpravy je přispět k zachování výše uvedených druhů v naší přírodě.
Dle tohoto zákona se nahrazuje škoda způsobena vybraným živočichem za předpokladu splnění podmínek stanovených tímto zákonem.
Předmětem náhrady jsou škody
- na životě a zdraví fyzické osoby
- na vymezených domestikovaných zvířatech (skot, kůň, osel a jeho kříženci, ovce, koza, prase, hrabavá a vodní drůbež, králíci a kožešinová zvířata)
- na psech těžkých plemen (čuvači, ovčáci…) sloužících k hlídání vybraných domestikovaných zvířat
- na včelstvech a včelařských zařízeních
- na nesklizených polních plodinách
- na uzavřených objektech
- na movitých věcech v uzavřených objektech
Hrazeny ale nejsou např. škody způsobené chráněným živočichem chovaným v zajetí člověka nebo z tohoto zajetí uprchlým či zranění způsobená lovci při lovu vybraného živočicha. Nutno podotknout, že podle tohoto zákona nelze rovněž uhradit škodu způsobenou toulavým psem nebo škodu vzniklou na zvířatech exotických.
Náhradu škod na hospodářském zvířectvu lze poskytnout při splnění těchto podmínek:
- pokud byla zvířata (ovce, kozy, skot, koně, prasata apod.) v době vzniku škody umístěna v uzavřeném objektu (pastvina oplocená běžným typem pastevní ohrady nebo elektrickým ohradníkem, uzavřený např. dřevěný přístřešek sloužící k přenocování zvířat na pastvině, uzavřený zděný chlév, oplocený dvůr, apod.)
- pokud byla zvířata v době vzniku škody pod přímým dohledem fyzické osoby nebo pasteveckého psa (v tomto případě nemusí splňovat podmínku umístění v uzavřeném objektu nebo el. ohradníku),
- pokud byla hrabavá drůbež a vodní drůbež v době vzniku škody umístěna v uzavřeném objektu (např. oplocená zahrada, oplocený dvůr, kurník, chlév),
- pokud byli králíci a kožešinová zvířata umístěna v době vzniku škody v uzavřeném objektu (králíkárna, kotec, apod.)
Postup v případě škody
Je v zájmu poškozeného ohlásit událost co nejdříve, nejpozději však do 48 hodin, místně příslušnému orgánu ochrany přírody, aby došlo co nejrychleji k ohledání místa a aby mohly být zdokumentovány případné stopy a pobytové znaky šelem. Takovým odpovědným orgánem, který provádí šetření a sepíše z něj protokol, je na území chráněné krajinné oblasti nebo národního parku tamní správa. Mimo velkoplošná chráněná území je to obvykle odbor životního prostředí úřadu obce s rozšířenou působností, do jehož správy místo škody spadá. Stejně tak je třeba zachovat případné zbytky napadených zvířat a poškozená zařízení. Měl by být přivolán veterinář, který ohledá mrtvá zvířata a vydá potvrzení o příčině jejich smrti, případně ošetří zvířata jen zraněná.
Žádost o náhradu škody
Žádost se podává do deseti dnů od zjištění škody na příslušný krajský úřad.
1. Žádost o poskytnutí náhrady škody musí obsahovat tyto údaje:
a) jméno, příjmení, rodné číslo a trvalý pobyt žadatele (poškozeného), je-li jím fyzická osoba;
b) název, sídlo a identifikační číslo žadatele (poškozeného), je-li jím právnická osoba;
c) popis příčin vzniku škody a uvedení rozsahu škody;
d) označení vybraného živočicha, který škodu podle poznatků žadatele (poškozeného) způsobil;
e) popis opatření žadatele (poškozeného), která učinil k zabránění vzniku škody;
f) způsob poskytnutí náhrady škody (např. převedením finančních prostředků na účet poškozeného u peněžního ústavu, výplatou peněžní částky v hotovosti v pokladně příslušného orgánu, zasláním peněžní částky poštovní poukázkou na adresu poškozeného).
2. K žádosti o náhradu škody žadatel (poškozený) připojuje:
a) lékařskou zprávu od lékaře, který provedl ošetření, popřípadě léčil fyzickou osobu, jde-li o škodu na životě nebo zdraví;
b) doklad nebo jiný důkaz o vlastnickém právu k živočichům, kteří byli šelmou poraněni nebo zabiti;
c) potvrzení vydané veterinárním lékařem o příčině úhynu zvířete v majetku poškozeného; toto potvrzení není třeba, jde-li o škody na rybách;
d) doklad o vlastnickém nebo jiném právu k věci movité nebo nemovité, na níž ke škodě došlo, jde-li o škodu na nesklizených polních plodinách, trvalých porostech, uzavřených objektech nebo movitých věcech v uzavřených objektech;
e) popřípadě odborný nebo znalecký posudek o vzniku škody a o její výši (není povinný).
Orgán ochrany přírody, který prováděl místní šetření, je povinen předat svůj protokol přímo krajskému úřadu.
Výše náhrady:
Stanovení výše náhrady určuje vyhláška č. 360/2000 Sb. a jedná se o cenu obvyklou, tedy cenu, které by bylo dosaženo při prodeji takového zvířete, včelstva nebo zařízení. Jde-li o dražší plemeno, je třeba tuto skutečnost doložit dokladem o koupi nebo dobrozdáním veterináře či plemenáře. Škody na včelstvech a včelařských zařízeních lze odvodit od cen zveřejňovaných Českým včelařským svazem.
Obdobně to platí také pro škody na psech nebo zařízeních pro ustájení zvířat. V případě rozsáhlejších škod nebo složitějších záležitostí je vhodné vyžádat si znalecký posudek z oblasti cen hospodářských zvířat nebo včelařství.
Užitečné kontakty
Správa CHKO Beskydy
hlášení škod na hospodářských zvířatech, poradenství chovatelům
Nádražní 38, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm
571 654 293
beskydy@nature.cz
www.beskydy.ochranaprirody.cz
Hnutí DUHA Olomouc & Valašsko
Michal Bojda
Lidečko 196, 756 12, Lidečko
+420 734 233 993
Ranč pod Černým – Jan a Jana Kocurkovi
chovatelé ovcí a majitelé chovatelské stanice šarplaninských
pasteveckých psů
Halenkov 702, 756 03 Halenkov
rancpodcernym@rancpodcernym.cz
www.rancpodcernym.cz